Je Xiaomi geniální firma, nebo trojský kůň v kapse milionů lidí? Kdo za ní vlastně stojí a jak vydělává, když má tak levné telefony? Rozebrali jsme to od business modelu přes vliv čínského státu až po elektroauta.

Jak Xiaomi vydělává, když jsou telefony tak levné

Xiaomi vydělá na běžném uživateli svého telefonu v Číně asi 450 Kč ročně — z platebních bran, předinstalovaných aplikací, reklam v systémových aplikacích a anonymizovaného prodeje dat. V Evropě je to z jednoho uživatele jen 50 až 100 Kč. Proč? Máme přísnější pravidla pro nakládání s daty a místo služeb Xiaomi používáme hlavně Google.

V Evropě proto Xiaomi nejvíc vydělává na samotném prodeji telefonů, kde má marži kolem 10 % — na telefonu za 10 tisíc je to výrazně víc než těch pár desetikorun ze softwaru. Celkově má ale firma zhruba 30 % zisků z prodeje telefonů a 40 % ze softwarových služeb. Ziskovostí je to tedy vlastně víc softwarová firma než výrobce hardwaru.

Business model stojí na třech bodech: hardware s malou marží, vlastní prodej a software — tedy reklamy v systému, předplatné, cloudy a hry. Právě tam se skutečně vydělává. A proto se prémiového telefonu Xiaomi úplně bez reklam nejspíš nedočkáme: v prémiovém segmentu je sice vidět snaha o čistší HyperOS a mizí vyskakovací okna, ale předinstalované aplikace zůstávají. Místo na ploše je pro Xiaomi příliš cenný prostor, než aby ho nechalo prázdné — i u telefonu za 35 tisíc.

Lei Jun: softwarový mozek za hardwarovou firmou

Proč výrobce telefonů uvažuje jako softwarový gigant? Odpověď je u zakladatele. Lei Jun pochází z učitelské rodiny, čtyřletý IT obor vystudoval za dva roky a už na škole napsal první placený software. Ve firmě Kingsoft pracoval 15 let a vypracoval se ze zaměstnance na generálního ředitele; po jejím uvedení na burzu se stal úspěšným startupovým investorem.

Xiaomi založil v roce 2010 ve svých 40 letech, už jako ostřílený podnikatel. Mezi spoluzakladateli byl i bývalý viceprezident Google China, který zásadně pomohl ke spolupráci s Androidem. Mimochodem — slovo Xiaomi znamená „malá rýže”: firma měla být rýží technologického světa, dostupnou pro všechny.

Příznačné je, že software měli dřív než hardware. Nejdřív vydali MIUI, upravený Android k instalaci do cizích telefonů. První vlastní telefon přišel v roce 2011 se skvělým poměrem cena/výkon — a nasbíral 300 tisíc předobjednávek za necelých 40 hodin.

Kdo Xiaomi vlastní dnes? Pořád Lei Jun — díky chytrému rozdělení akcií na dvě třídy. Třída B se běžně obchoduje a nese jeden hlas na akcii; třída A se veřejně neobchoduje a jedna akcie znamená 10 hlasů. Lei Jun sice nevlastní většinu akcií, ale kontroluje přibližně 61 % hlasovacích práv. Může tak dělat riskantní rozhodnutí, aniž by ho akcionáři přehlasovali.

Vliv komunistické strany: kde končí vizionář a začíná stát

Lei Jun zastává roli delegáta v čínském zákonodárném sboru, což mu umožňuje ovlivňovat státní regulace ve prospěch technologického sektoru — v posledních letech předkládal například návrhy zákonů o regulaci AI nebo standardech pro autonomní vozidla.

V Xiaomi, stejně jako v každé velké čínské firmě, existuje vnitřní výbor Komunistické strany Číny. Ten má vliv na tři oblasti: klíčové lidi (kádruje jmenování top manažerů), technologickou suverenitu (Xiaomi bylo přesvědčeno masivně investovat do vlastních čipů a operačního systému, aby Čína nezávisela na amerických technologiích jako Google a Qualcomm) a cenzuru (dohlíží, aby software obsahoval mechanismy pro blokování obsahu zakázaného v Číně).

K tomu čínský zákon z roku 2017 ukládá každé firmě i občanovi spolupracovat s tajnými službami. Dalo by se namítnout, že v USA spolupracuje s tajnými službami i Apple — jenže s podstatnými rozdíly: FBI si musí vyžádat povolení od soudu, Apple se může bránit (a někdy to dělá) a vydává zprávy o transparentnosti. V Číně rozvědka prostě vydá požadavek, Xiaomi musí vyhovět, nesmí se bránit ani zveřejnit, že nějaká data předalo. Důležitý kontext pro Evropu: naše data leží převážně na cloudech Googlu, ne Xiaomi — takže nejsou na čínských serverech a tenhle zákon se jich prakticky nedotýká.

A proč není Xiaomi zakázané jako Huawei? Zaprvé používá služby Googlu, takže každý telefon prochází bezpečnostními testy amerického giganta. Zadruhé nebuduje klíčovou státní infrastrukturu, jako byly 5G vysílače Huawei. A zatřetí nemá přímé vojenské vazby — zakladatel Huawei je bývalý inženýr čínské armády, Lei Jun ne.

Auta: nový motor zisku

Xiaomi úspěšně vstoupilo do výroby elektroaut. Za rok 2025 dodalo přes 410 tisíc vozů, letos má potvrzený cíl přes půl milionu a po silnicích už jezdí 600 tisíc aut Xiaomi. Největší překvapení je, jak brzy začala být tahle divize zisková — díky 25% hrubé marži, tedy asi 21 tisícům korun čistého zisku na každém autě.

Pro srovnání: Škodovka má hrubou marži 12,5 % a čistý zisk kolem 43 tisíc na auto — vydělává víc díky pozici v Evropě a vyšším cenám. Xiaomi je ale dvakrát efektivnější v tom, jak levně dokáže auto postavit. Kdyby prodávalo v Evropě za evropské ceny, mohlo by mít na autě klidně dvojnásobný zisk oproti Škodě.

Za úspěchem stojí i masivní podpora státu: továrna v Pekingu vyrostla za 18 měsíců (v EU by povolování trvalo minimálně pět let), státní banky poskytly úvěry s úrokem do 3 % (evropské automobilky platí běžně 5–7 %), Čína má přes 21 milionů nabíjecích bodů (EU 1,5 milionu) a Xiaomi má baterie o 25–35 % levnější než evropské firmy, navíc s přístupem k novým technologiím o 12–18 měsíců dřív. Evropský autoprůmysl je také dotovaný — ale s čínskou podporou se to nedá srovnat.

Co bude dál

Xiaomi čekají tři hlavní výzvy. Strategická nezávislost: odlehčený HyperOS je už natolik upravený, že by v případě sankcí fungoval bez Googlu, a vlastní čip X-Ring znamená postupný konec závislosti na Qualcommu. Druhá je propojení ekosystému i v Evropě — v Číně je vize komunikujících zařízení téměř realitou, u nás k ní Xiaomi kvůli regulacím teprve kráčí. A třetí jsou auta: právě elektromobily se stávají obrovským generátorem zisku a hlavním tahákem ekosystému. Plný potenciál se v Evropě odemkne, až se tu auta Xiaomi začnou masivně prodávat — a to má být v roce 2027.

Shrnuto: Xiaomi je technický sen vizionáře Lei Juna, který se ale musí pohybovat v mantinelech čínského státu. I tak by se dalo označit za „Apple východu” — a když zvládlo i výrobu aut, je dost možné, že nás v budoucnu ještě hodně překvapí.